Petr Vronský

Petr Vronský, chef d'orchestre,

Biographie : version française, suivie de son original en tchèque.

Le chef d'orchestre et violoniste Petr Vronský est également actif en tant que pédagogue, enseignant la composition et la direction d'orchestre aux nouveaux étudiants des académies de musique de Janáček et de Prague. Petr Vronsky est un membre de la famille artistique Vronsky, puisqu'il est le fils du premier violoniste Vronsky et le père de l'actrice Alexandra Vronsky.

Le théâtre : Après avoir obtenu son diplôme universitaire, Petr Vronský a occupé le poste de chef d'orchestre à l'opéra au théâtre Josef Kajetán Tyl de Pilsen, d'où il est passé au théâtre régional d'Ústí nad Labem en tant que chef de la compagnie d'opéra, mettant ainsi fin à sa carrière théâtrale permanente en un seul engagement. Petr Vronský n'a cependant pas renoncé au théâtre, et on peut encore le voir en tant que chef d'orchestre invité, collaborant avec un certain nombre de compagnies d'opéra et de théâtres en Europe : du Théâtre national de Prague et de l'Opéra d'État au Théâtre Leoš Janáček de Brno, en passant par l'Opéra de Vienne, le Dance Theatre Haag et l'Opéra de Monte Carlo.

Musique. Vronský a commencé sa carrière musicale en tant que jeune violoniste couronné de succès, mais ses succès ultérieurs dans les concours de direction d'orchestre ont eu une forte influence sur la suite de son développement artistique. Vronský a donc fini par abandonner le violon, prendre la baguette de chef d'orchestre et commencer sa nouvelle carrière artistique à l'Opéra de Pilsen, d'où il est passé à la Philharmonie d'État de Brno pour devenir ensuite le chef principal de cet ensemble. Nous pourrions également enregistrer P. Vronský comme chef dans les années 2oo2-4, lorsqu'il dirigeait l'Orchestre philharmonique Leoš Janáček à Ostrava. Petr Vronský est un chef d'orchestre polyvalent, doté d'un fort tempérament et d'un flair extraordinaire pour l'interprétation d'œuvres difficiles et de grands ensembles. Son vaste répertoire comprend plus de 200 œuvres classiques, modernes, lyriques et symphoniques. Aujourd'hui, Petr Vronsky est l'un des principaux chefs d'orchestre et est considéré comme un chef d'orchestre polyvalent de grande envergure. Il a ainsi été invité à diriger de nombreux orchestres et ensembles en Europe, au Japon et aux États-Unis. Petr Vronsky dirige régulièrement les plus grands orchestres du monde, notamment l'Orchestre philharmonique royal d'Anvers, l'Orchestre symphonique de Berlin, l'Orchestre philharmonique tchèque, l'Orchestre philharmonique de Saint-Pétersbourg, l'Orchestre métropolitain de Tokyo, l'Orchestre de la radio de Munich, l'Orchestre symphonique de Prague et l'Orchestre symphonique de la radio tchèque. M. Vronský est également le chef d'orchestre honoraire de l'orchestre philharmonique de Moravie à Olomouc.

La télévision. En tant que chef d'orchestre, il apparaît régulièrement dans les enregistrements de divers concerts , notamment le Capriccio espagnol de N. Rimsky - Korsakov, Concertino Praga ou en tant qu'invité du magazine mensuel régulier de musique télévisé Notes.

 

Životopis (biografie) / Informace:
Dirigent a houslista Petr Vronský je činný také jako pedagog, neboť učí nové adepty kompozici i dirigentské řemeslo jak na Janáčkově, tak na pražské Hudební akademii múzických umění. Petr Vronský patří mezi členy uměleckého rodu Vronských, protože je synem koncertního mistra Vronského a on sám je otcem herečky Alexandry Vronské.

Divadlo: Petr Vronský po ukončení vysokoškolských studií nastoupil za dirigentský pult v opeře Divadla Josefa Kajetána Tyla Plzeň, odkud přešel do Krajského divadla Ústí nad Labem jako šéf operního souboru, aby tím jeho stálá divadelní kariéra v jednom angažmá v podstatě skončila. Petr Vronský na divadlo ale nezanevřel a tak jej jako hostujícího dirigenta můžeme stále spatřit, neboť spolupracuje s celou řadou světových operních souborů a divadelních scén od pražských oper Národního divadla a Státní opery, přes operu Divadla Leoše Janáčka Brno po vídeňskou operu, Dance Theatre Haag a operu Monte Carlo.

Hudba: Petr Vronský nejprve vystudoval plzeňskou konzervatoř obor housle, aby si na pražské Hudební akademii múzických umění své vědomosti rozšířil v oboru dirigování. Vronský svou hudební kariéru započal jako velmi úspěšný mladý houslista, ale pro jeho další umělecký rozvoj měly silně rozhodující vliv jeho následné úspěchy v dirigentských soutěžích. Housle Vronský proto nakonec odložil, do rukou vzal dirigentskou taktovku a svou novou uměleckou dráhu započal u plzeňské opery, odkud přešel ke Státní filharmonii Brno, aby se u tohoto tělesa stal později šéfdirigentem. Na postu šéfa jsme P. Vronského mohli zaregistrovat také v letech 2oo2-4, kdy vedl ostravskou Filharmonii Leoše Janáčka. Petr Vronský je všestranný, velice temperamentní dirigent s mimořádným citem pro interpretaci náročných děl, velkých těles a jeho široký repertoár zahrnuje přes dvě stě klasických, moderních, operních a symfonických děl. V současnosti patří Petr Vronský k předním dirigentům, je považován za všestranného dirigenta širokého záběru a jako dirigent proto hostuje u řady orchestrů a hudebních těles po celé Evropě, Japonsku i USA. Petr Vronský pravidelně diriguje přední světové orchestry k nimž lze zařadit Antverpský královský filharmonický orchestr, Berlínské symfoniky, Českou filharmonii, Filharmonický orchestr Petrohrad, Metropolitní orchestr Tokio, Mnichovský rozhlasový orchestr, Pražský symfonický orchestr FOK nebo Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Vronský je mimo to také čestným šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc.

Televize: Petr Vronský není neznámý ani televizním divákům. Jako dirigent se pravidelně objevuje v záznamech rozličných hudebních koncertů, ke kterým patří Španělské capriccio N. Rimského – Korsakova, Concertino Praga nebo jako host v pravidelném televizním měsíčníku o hudbě Notes.

Tituly a ocenění: Petr Vronský se ve své hudební kariéře stal v r. 1964 vítězem houslové soutěže Beethovenův Hradec, a později jako dirigent laureátem soutěží v r. 197o v Olomouci, o rok později ve francouzském Besanconu a r. 1973 prestižního konkursu Herberta von Karajana v Berlíně.